I. Může počítač myslet?
Na takto položenou otázku by bylo možné odpovědět jedním slovem a více se jí nezabývat. A hodně lidí by to tak asi udělalo. Prohlásili by, že myslet nemůže a možná by měli pravdu.
Ale co to vlastně znamená „myslet“? Nebudu se zde snažit podat nějakou definici (problémem definování pojmů se budeme zabývat v následující kapitole), pouze chci, abychom si v tomto místě uvědomili, že odpověď na otázku, zda počítač může myslet, záleží na tom, jak budeme definovat pojem „myšlení“.
Bez ohledu na to, jakou definici pojmu „myšlení“ přijmeme, většina lidí uzná, že člověk myslí. Ale kdy a jak začíná myslet? Dítě musí mít smysly, kterými sbírá podněty a musí mít mozek, který na tyto podněty reaguje.
Jestliže se dítě na něco dívá, obraz na sítnici je deformovaný a vzhůru nohama. Mozek se musí naučit ze zrakových podnětů stvořit obraz viděné věci, oddělit tuto věc od jejího okolí a stvořit si její model.
Mnohem lepší model dané věci může získat, jestliže bude mít další nezávislý zdroj informace, například hmat. Jakou budeme mít představu o dané věci, záleží do značné míry na tom, jaké máme smysly.
Jestli se člověk narodí slepý, jeho představa o světě bude jiná než představa většiny lidí, ale nikdo nepochybuje o tom, že může myslet. Ale kdyby se narodil nejen slepý, ale i hluchý, bez čichu, bez dotyku i jiných smyslů? Bez žádných podnětů by se myšlení pravděpodobně nerozvinulo. A jaké smysly by musel minimálně mít, aby mohl navázat kontakt s okolím a naučit se myslet? V tuto chvíli nám nejde o to rozhodnout, za jakých minimálních podmínek může již vzniknout myšlení, ale pouze si uvědomit, že za jistých podmínek by mohlo vzniknout něco, co by již bylo možné nazvat myšlením a přitom by bylo hodně vzdálené od toho, co obvykle myšlením rozumíme.
V případě počítače musíme jít ještě dál. Nejde o to, aby počítač myslel podobně jako člověk, chceme pouze, aby vykonával takovou činnost, kterou bychom již mohli nazvat (primitivním) myšlením.
Kdybychom chtěli, aby počítač myslel jako člověk, aby vnímal náš svět a rozuměl mu, museli bychom mu dát podobné smysly, aby viděl, slyšel, cítil, dotýkal se, možná by též musel mít hlad a bát se, podobně jako člověk. A museli bychom mu dát i podobnou výchovu, jakou mají lidé a ještě splnit mnoho jiných podmínek
- prakticky stvořit robota nerozlišitelného od člověka. Ale o to nám v tuto chvíli nejde.
Jak tedy rozumět slovu „myslet“ v souvislosti s počítačem? Každý tu může mít svůj názor, ale pro tuto chvíli můžeme přijmout následující stanovisko:
K tomu, abychom mohli říci, že počítač myslí, budeme vyžadovat, aby uměl operovat s pojmy. Nemusí to být pojmy, jaké používají lidé, ale měl by jim rozumět. A tu máme nový problém: Jak chápat výraz „rozumět něčemu“ u počítačů? Zatím u nich nepředpokládáme vědomí ani schopnost si něco představit. Ale představivost nemusí být nutná. Kvantový fyzik nebo matematik též může pracovat s objekty, které si nedokáže představit. K tomu, abychom připustili, že jim rozumí, stačí, že s nimi umí správně operovat. Pro začátek výraz „rozumět něčemu“ budeme chápat tak, že stačí mít stvořený model obsahující pro každý pojem odpovídající objekt, který má definované vlastnosti a vztahy k jiným objektům v modelu. Dává to možnost správně odpovídat na položené otázky týkající se tohoto modelu.
K tomu, abychom mohli říct, že počítač myslí, budeme ale vyžadovat trochu víc. Budeme chtít, aby byl schopen svůj model světa měnit, rozvíjet nebo tvořit úplně znovu tak, aby mohl hledat odpovědi i na takové otázky, na které dříve odpovědět neuměl.
Je možné vymyslet spoustu jiných předpokladů a požadavků, na základě kterých by se dalo rozhodnout, zda počítač myslí. Například test Turinga, podle kterého je nějaký systém inteligentní, jestliže je schopen odpovídat na otázky v přirozené řeči takovým způsobem, že osoba, která klade otázky, není schopna rozpoznat, jestli komunikuje se strojem nebo s člověkem. Požadavek, aby umělá inteligence byla nerozlišitelná od lidské, považuji za ohromné zúžení pojmu inteligence. Nejen že v takovém případě neuznáváme žádnou inteligenci zvířat, ani programů, které již určitý stupeň inteligence vykazují, ale neobstál by zde ani stroj, který by uměl rychle a bezchybně odpovídat na všechny otázky. Aby se takový stroj nedal odlišit od člověka, museli bychom uměle prodloužit čas jeho odpovědi tak, aby odpovídal času přemýšlení člověka, občas by se musel schválně splést nebo tvrdit, že něco neví. Ale i kdyby nikdo nedokázal odlišit odpovědi stroje od člověka, mnoho lidí by to i tak nepovažovalo za důkaz, že stroj myslí. Kriteria by se změnila. Podobně jako tomu bylo v případě šachů. Dokud nejlepší šachisté vyhrávali s počítači, bylo to podáváno jako důkaz převahy lidské inteligence nad nemyslícími stroji. Ale jakmile začaly počítače vyhrávat i s mistrem světa, náhle už to nebyl důkaz převahy nemyslícího stroje nad lidskou inteligencí.
Kromě toho proč bychom u umělé inteligence měli vyžadovat její nerozlišitelnost od lidské a například u umělé nohy to nepožadujeme. Ještě nedávno stačil místo chybějící nohy dřevěný pahýl a dnes jsou možné protézy, se kterými se dá běhat rychleji než na vlastních nohou, ale nikdo nežádá, aby byly k nerozeznání podobné lidským a každý na první pohled pozná, že jsou umělé.
Každý sám se může zamyslet, jaká kriteria přijmout, aby se dalo rozhodnout, zda stroj myslí. Zde se budeme snažit o co nejobecnější definice a hledat už první náznaky projevů inteligence.
Nejprve se ale zamysleme nad tím, jak vznikají pojmy, jak jsou nepřesné a jaké jsou šance, aby počítač alespoň některé pojmy chápal podobně jako my.