XII. Víry a deformace prostoročasu
Pokusme se zjistit, jak bude v našem modelu vypadat zrychlený pohyb a gravitace.
Vraťme se na chvíli k našemu modelu dvourozměrného plochého prostoročasu.
Jestliže se od nás někdo vzdaloval rovnoměrným přímočarým pohybem, pak dráha jeho pohybu v prostoročasu byla přímka nakloněná pod úhlem, který závisel na rychlosti vzdalování se. Jestliže jeho pohyb bude zrychlený, jeho dráha bude zatáčet.
V našem modelu s komplexním časem tomu bude podobně, směr lokálního času v prostoročasu se bude během zrychlování neustále měnit.
Prozkoumejme nyní, jaký efekt bude mít v našem modelu dodatečný předpoklad, že gravitace a zrychlený pohyb mají být ekvivalentní. Je to předpoklad, který Einstein nazval principem ekvivalence a učinil ho jedním ze základních kamenů obecné relativity.
Vzhledem k tomu, že gravitace působí po celou dobu, musí mít za následek stálou změnu směru lokálního času v prostoročasu. Jestliže přidáme další předpoklad (v souladu s teorií relativity i praktickou zkušeností), že hmota způsobuje zpomalení času (v našem případě i času kosmického), vytvoří se v prostoročasu vír.
Můžeme ale celý myšlenkový postup obrátit a prohlásit, že vír v prostoročasu způsobuje gravitaci. Jestli se nad tím chvíli zamyslíme, pochopíme, že částici můžeme ztotožnit z takovým vírem v prostoročasu a vůbec nepotřebujeme hmotu.
Jestliže elementární částice budeme chápat jako víry v prostoročase, pak pochopíme, odkud se bere princip neurčitosti a proč častice může mít vlnové vlastnosti. Není též nic divného v tom, že můžeme hmotu měnit na energii. Antičástice je v našem modelu vír otáčející se v opačném směru. Při setkání dvou vírů otáčejících se opačným směrem, oba zmizí a zůstane jen vlna v prostoročasu. Dájí se vysvětlit i jiné věci, které byly dříve nepochopitelné. Například kvantové zapletení částic si můžeme představit jako víry stýkající se svými vrcholky…
Můžeme jít ještě dál a také všechny síly nahradit deformacemi prostoročasu. Již v obecné teorii relativity byla tím způsobem vysvětlována gravitace. Jenomže tam ji to odlišovalo od jiných sil. My připouštíme, že gravitace se liší od jiných sil pouze tím, že je to deformace prostoročasu ve směru kosmického času, který plyne pouze jedním směrem. Z téhož důvodu neexistuje antigravitace.
Vraťme se ještě na chvíli k problému temné hmoty. Velké množství jevů, které vedly k zavedení pojmu temná hmota, takové jako velká rotační rychlost galaxií nebo větší než se očekávalo gravitační čočkování, se dá jednoduše vysvětlit narovnáním viditelné části vesmíru v naší mysli. Jestliže dráhu světla, která je v prostoročasu zakřivená, považujeme za přímočarou, vzdálené oblasti si představujeme roztažené a pak nám tu chybí hmota.
Nedá se tím způsobem ale vysvětlit menší než se očekávalo orbitální rychlost hvězd v malé vzdálenosti od středu galaxie. V plochém prostoru je těžké najít jiné řešení než různé kombinace s temnou hmotou, zatímco v našem modelu galaxie tvoří v prostoročasu jakousi jámu, v jejímž centru čas plyne pomaleji a orbitální rychlost hvězd poblíž středu galaxie musí být menší.
Podle našeho modelu celý vesmír je pouze vířícím a vlnícím se prostoročasem…